Zasněná dívka, která žije často ve snech.
                                 Sny se jí velmi špatně   plní. Svůj život obětovala divadlu,
                  mažoretkám,šermu, a svému   příteli. 
                           Občas na blog hází spleť svých neuspořádaných myšlenek,
                          občas   zaveršuje a někdy přihodí co ji binklo do oka a foťák jí to
                          zvěčnil. Někdy rychleji mluví než myslí, zraňuje tím lidi. 
                              Miluje noční letní oblohu posetou milióny hvězd. Miluje oheň, u něj
dokáže trávit mlčky hodně času.
                





                                        Reklamy si prosím odpusťte a její osobní kecy a fotky nekopírujte.


                       









Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. - Robert Fulghum

Láska dělá z obyčejných lidí neobyčejné básníky... Michalinda


PRODÁM:společenské(maturitní) šaty


Budu ráda, když mě podpoříte svým hlasem :-) MATURANTKA

Jejda!

Dnes v 16:11 | Michalinda |  Křečci
:) Jejda, jejda. Co to?

Roztomilá fotečka

Počet komentářů: 3
 

Křečourek s piknikovým košíkem

Včera v 16:00 | Michalinda |  Křečci
Nejnovějš fotky mého zlobivého křečíka. Byl teďkon nemocný :-( Chudinka. Byl ale statečný. Dostal dvě inekce u paní doktorky. Měl nějakou alergii, teď už je to lepší. Jsem ráda. Když byl tak mlaďoučkej. Je to ale pěknej lump. Moc čipernej :)

Celý článek | Počet komentářů: 4

S lupínkem

Čtvrtek v 19:19 | Michalinda |  Křečci
Ještě fotka z listopadu :)

Počet komentářů: 7

Snaha o splnění snu aneb drsné přijímačky na DAMU

20. ledna 2012 v 19:32 | Michalinda |  Můj Deníček
18.1.2012 středa

Ráno jsem se budila už ve 4. Budík mi zazvonil kolem půl 5. Vstala jsem docela v pohodě. Jen jsem se namalovala a rychle oblíkla, sbalila pár posledních věcí do batohu a v 5 jsem s našima vyjela směr Praha. Cesta byla docela v pohodě. Velkej provoz nebyl. Chvíle jsem se snažila usnout, ale moc mi to nešlo. Chvílema jsem byla nervózní. Tohle byl vlastně ten den, na kterej jsem tak dlouho čekala a o kterým jsem snila. Přišlo to tak rychle, tak rychle to uteklo!

Před Prahou jsme stavěli chvíli na benzíně. Dala jsem si malou snídani a vetší kafe. Zaparkovali jsme na Smíchově. Naši se svezli se mnou tramvají. Jeli jsme na Helichovku a přes Karlák jsme šli ke škole. No podle mapy to vypadalo hned přímo. No, ale stejně jsme se tam ztratili. Mírně jsme odbočili a už nás to vedlo jinam. Chodili jsme tam furt dokola jak v kruhu a hledali to číslo 28. Když jsme prošli všechny směry, tak jsme ji uviděla. Růžový vršek staré budovy a mé vysněné školy. DAMU. Hned po příchodu do školy jsem tam brala za špatný dveře až mi tam jedna holka řekla, že mám zkusit ty, kde se svítí.
Celý článek | Počet komentářů: 5

Další články

Kam dál